Všichni máme svého vnitřního kritika…neboli vnitřní hlas, který má kritické či negativní komentáře k našim činnostem, vzhledu, chování…typu „tohle nezvládneš, tohle se Ti nepovedlo, Ty ale vypadáš..“ apod.
Například můj vnitřní kritik je velmi náročný, snaží se o dokonalost a často mě tlačí, abych dělala věci, které nechci a šla tím proti sobě. Snažila jsem se svého kritika nevnímat, potlačit ho a zcela ignorovat…ale kritik sílil. Co pomůže? Dejte mu pozornost…neznamená to, že byste se jim měly řídit, pouze si uvědomíte, že je tam a že se ozývá. Já se svým kritikem mluvím a řeknu mu, že ho vnímám, ale že to udělám po svém a udělám to nejlépe jak umím. Najdu si k sobě laskavý postoj. Důležité je si uvědomit, že vnitřní kritik není odrazem reality…to mluví naše zranění, programy z dětství apod.
Uvedu praktický příklad…zkouším něco nového a kritik se ozve „to nezvládneš, jsi neschopná…“, řeknu si „aha, kritik“, ale reaguji jinak…laskavěji…“dobře, tohle je pro mě nová situace, je obtížná, ale zkusím to…jsem přece dobrá v tomhle…“. Jde mi o to, abych pochybné řeči kritika narušila…a pokud ho budu vnímat, ale nebudu se jím řídit, tak jeho hlas se sice neztratí, ale bude slábnout.
Jak tedy na to?