Jsem člověk, který touží po dokonalosti a někdy jsem k sobě docela kritická. Jenže co je to dokonalost? Je to vyretušovaná modelka, která se na nás usmívá z módního časopisu? Je to perfektně uklizená domácnost? Je to máma, která zvládá vše, a ještě je skvělá milenka? Je to kamarádka, která vždy pomůže a vyhoví?
Jenže pokud budu dokonalá a budu se snažit o dokonalost kolem sebe, budu opravdu šťastná? Nebo budu strhaná, unavená…naštvaná, protože jsem opět nemyslela na sebe a své potřeby?
Dokonalost je velká past, protože je to honba za něčím vnějším a my nikdy nebudeme spokojení…vždy bude někdo lepší, vždy budeme zvedat svoji laťku o něco výš…až se jednoho dne zastavíme a pokud ne sami, tak třeba díky nemoci.
Kdybychom byli všichni stejní, všichni dokonalí, tak by to byla velká nuda. Ale musíme si uvědomit, že nikdo není stejný jako já…i když bude druhý člověk dělat stejnou činnost, tak výsledek může být zcela odlišný. Takže nejsem sice dokonalá, ale jsem jedinečná…něco mi jde špatně – dobře tak na to nebudu zaměřovat svoji pozornost a něco mi jde velmi dobře a na to se zaměřím a budu se snažit to podpořit 💃.
Bohužel klasický školský systém nás takto vychoval…něco Ti jde, to je samozřejmé…ale co Ti nejde, to musíme dohnat, doučit se a dostat se na úroveň ostatních.
Určitě existuje činnost, ve které jsi nejlepší a nikdo na celém světě ji neumí, tak dobře jako Ty. A nemusí to být vždy velké věci…třeba umíš udělat zeleninovou polévku jako nikdo jiný, třeba umíš pohladit své děti jako nikdo na světě, třeba to umíš s květinami…je spousta činností, ve kterých jsme jedinečné 😉.
Důležité tedy není stát se dokonalým člověkem, protože to jdu proti své jedinečnosti…ale důležité je, stát se celistvým a vyrovnaným, protože jen tak budu spokojená sama se sebou, protože jen tak přijmu svoji jedinečnost.
Kdo jiný nám může nabídnout pochopení, když ne my sami 🙏?