matyasova.b@gmail.comNemám ráda chlad. Mám ráda teplíčko, komfort, pohodlíčko…nepraktikuji doma asketický jogínsky styl, máme doma měkký gauč a teplou vodu, kterou já ráda v zimních měsících posunuji směrem k horká až vřelá 😊.
Když se můj manžel poprvé nořil v zimě do Jesenice, tak já měla na sobě péřovou bundu, dvoje rukavice a pořádnou čepici…přesto mě na tom něco začalo lákat.
Podruhé jsem se rozhodla, že to zkusím s ním. Byla jsem strachy naprosto ztuhlá, když jsem šla do vody, tak jsem potají plakala a moje mysl jela: „proboha, co to vyvádíš? mohly jsme být doma v teplíčku, tohle se mi nelíbí, tohle nezvládnu, to bude bolet, pomooooc….“. Ponořila jsem se do neskutečně ledové vody a zmocnila se mě panika…poté jsem pocítila záblesk nádherného uklidnění, byla jsem ve svém středu a cítila jsem se krásně…po sekundě tento krásný pocit zmizel a já mazala z vody.
Poté jsem se cítila zvláštně příjemně, celým tělem se mi rozlévala krásná vlna tepla, která vycházela z mé třetí čakry. Uvědomila jsem si, že je potřeba, překračovat svoji komfortní zónu…v komfortní zóně je teploučko, ale zároveň smrádeček, nic se tam neděje…uvědomila jsem si, že život s velkým Ž začíná právě za hranicemi komfortní zóny a proto je důležité občas z ní vystoupit.
Od té doby koupání opakuji…pokud cítím, že mi jedou myšlenky jako o závod, cítím se ve stresu, tak mě ledová voda krásně uklidní, vyčistí hlavu a odplaví stres. Mimoto nebývám nemocná, moje imunita se zvýšila a jak jsem se dočetla, tak otužování pomáhá také proti některým zánětům v těle.
Takže za mě doporučuji…a nebojte se, pokud jsem to dokázala já, tak vy taky…je to především v hlavě 😉.
